neděle 25. listopadu 2012

Stand up, darling !


Ahojík :)

nějak se ten čas od posledního příspěvku prodloužil. Čím déle to bylo, tím těžší bylo přidat další příspěvek.

Tento příspěvek bude krátký a výstižný (teď jsem ho dopsala a teda bohužel mi toto předsevzetí nevyšlo), jen zdůvodnění mé absence a pár věcí, jež se mi přihodili.


Prvních 14 dní jsem nestíhala, hodně věcí do školy, práce a hlavně myšlenky jinde. Musím i přiznat, že jídlo bylo takové nějaké, zdravé, ale více; sport jsem naštěstí dodržovala pěkně a najela jsem ZWOW, které jsem jela od prvních dílů a zjistila jsem, že mě to vážně moooc baví, akorát někdy na mě používá až moc pomůcek, které nevlastním. Abych měla přehled o svých cvičeních začala jsem si vést deníček se cvičením, moc šikovná věcička.

(teď přijde smutnější část, která není o zdravé výživě, je to o mém životě, 
nemusíte číst, možná se potřebuji trochu vypsat)

Co se ale přihodilo potom, byla to událost, kterou jsem bohužel čekala, rodinné neštěstí. Zemřel mamky přítel na rakovinu, který s námi tak napůl bydlel. Je to hrůza. O to je to horší, že takto už zemřel i můj taťka před 7 lety. Rakovina je vážně strašná nemoc, koukáte, jak pomalu váš blízký člověk umírá, slábne, nemůže chodit, dostává morfium, které ho možná zbaví bolesti, ale také omámí.


Přístup ke smrti a životu 


Bohužel takový je život, nelze aby lidi byli nesmrtelní. Je to přirozený koloběh života, se kterým se ať chceme nebo nechceme musíme (!!!) smířit. I když to bolí, tak to musíme přijmout, protože jinak nás to může poškodit. Lidé umírají a to nás nesmí omezovat v našem životě. Já se snažím najít na všem špatném něco dobrého. U tohoto si člověk řekne, že to asi nejde, ano, jde to těžko, ale musíme se snažit. Každá takováto situace, ač přes to, že je to hrozné, ublíží nám to a dá ránu do srdce; nás posílí. Dodá nám to jistou kuráž a posílí charakter, máme i větší nadhled a jen tak nás něco nerozhází.

Musím přiznat, že mě už umřelo hodně lidí, trochu ironie ve 21 letech. Samozřejmě že nejhorší to bylo s mým tatínkem, z toho jsem se dostávala opravdu dlouho, možná ještě dostávám, protože to vám vezme opravdu kousek života. Teď už to vidím jinak, vím, že musím být silná, že mám život před sebou a člověk, který zemře nechce, abychom se takto trápili. Vlastně když brečíme, tak brečíme jen kvůli sobě, protože nám ten člověk chybí, budeme ho postrádat a nedokážeme si bez něj představit svůj život a tím se dostáváme do deprese.

Co mě ale nejvíce trápí je moje mamka. Je silná a já jí za to obdivuji, ale hodně se o ní bojím. Nemá moc zájmů a co si počne. Sdílím tu bolest s ní a nejradši bych si to s ní vyměnila, ať nic necítí, já to zvládnu, ale ona mi vážně dělá starosti. Tady to přiznat můžu, protože i myslím na sebe, nejsem na to hrdá, ale je to tak. Chci se odstěhovat, tedy ještě před tím jet do zahraničí, ale cítím zodpovědnost za mamku, že tu musím zůstat a být jí oporou, ale na druhou stranu mě to tady ničí, cítím, že musím odjet, poznat nové věci, být více samostatnější a poznat samu sebe. Doma mě to trochu svazuje a nemůžu vzlétnout a být tím, kým chci být. Mám z toho špatný pocit, že jsem sobecká a nechám ji tu samotnou. Bojím se o ní.


Další už veselejší události

 Byla jsem Na Stojáka. Bože jak já to milujiii. Níže, nejlepší scéna, smíchy jsem měla slzy v očích :D.


Dneska kino s mamkou: Zvonilka: tajemství křídel v 3D. Nemusím zdůrazňovat, že jsme byly s mamkou v kině jediný dospělí bez dítěte :D. Nevadí, kino jsme si užili.



Poslední dva dni jsem byla celkem aktivní, koupila jsem si novou kancelářskou židli a po smontování (což mě vážně baví, jsem taková kutilka :D) jsem zjistila, že jsem si vybrala špatně. Po hodině přemýšlení a sedění na židli ve všech možných polohách jsem usoudila, že není tak hrozná. Nyní po celém dni se mi líbí a jsem spokojená.

K nové židli jsem si samozřejmě musela předělat pokoj. Přijde mi to takový nový hezký start, akorát nevím k čemu. Pokoj se mi vážně povedl (v rámci možností), samochvála smrdí, ale ještě tu nikdo nebyl, tak se musím pochválit aspoň sama :D.

Jako další změna byla moje přeměna hlavy. Jsem blondýna a už dlouho se mi líbí taková ta myší blond. Přemýšlím o tom asi 2 měsíce a konečně jsem v sobotu brzo brzičko ráno vstala, šla koupit barvu a napatlala si jí dříve, než bych si to rozmyslela. Nemuselo by to být tak tmavé, ale změna je život. Líbí se mi to, je to více přirozenější a cítím se v tom lépe, což je to nejdůležitější ;).

Dnes jsem začala cvičit Rippen in 30, jen tak z nudy :D.

Poslední odstaveček věnuji mé večerní kreativní práci a to je vytvoření mindmap. Už jsem těch myšlenek měla v hlavě hodně a co je nejlepší? Hezky si je nakreslit, ať je mám všechny pohromadě a na nic nezapomínám. Pověsit na nástěnku a je hotovo.


JEJEJ, velice krátký článek :D.


Přeji hezkou neděli a teď už zase budu přispívat 
jeden článek za druhým :P


7 komentářů:

  1. Tak to mě moc mrzí :/ S mamčiným přítelem.. Moje učitelka flétny ji má taky a je to horší a horší. Vídám ji skoro každý týden a vidím, jak mi slábne před očima :( Minulý týden to dokonce musela zrušit, protože to nezvládala :/ Jinak sama každou chvíli přemýšlím, co budu dělat, až tu mí blízcí nebudou a jaké by to bylo, kdyby se něco nedejbože přihodilo a oni mi umřeli někdy teď :/ :( Vždycky pak brečím a říkám, že chci být zase malé miminko.... :/ Vše bylo jednodušší. Stačilo si zařvat a hned byli všichni u tebe! :D Taky bych potřebovala novou židli.. Tak snad na Vánoce pod stromeček... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář :) pobavila mě myšlenka, že bych byla zase miminko :D joo, to bych brala .. jinak přeji, ať je tvé učitelce lépe ;) .. a držím palce, ať dostaneš tu židli, stačí si trochu postěžovat a doma si všimnou :D

      Vymazat
    2. No já si stěžuju dlouho a furt nic! :D Jenom mi ji taťka zašrouboval a už je zase odšroubovaná.. Moc mi nedrží opěradlo... :D
      No jo, ale pak bys to mohla prožít znovu a spoustu věcí bys udělala jinak... :/ Doufám, že mé drahé p. uč. bude líp. Moc bych jí to přála. Ona je tak úžasná žena!

      Vymazat
  2. deníček si veď dál, jistě ti pomůže!
    to s mamčiným přítelem mě mrzí :( upřímnou soustrast..
    Na stojáka na živo musela být paráda!
    a film jste si s mamčou jistě užily :))
    je fajn,že se ti "nový" pokojík líbí :))
    mindmapy jsou moc zajímavý!
    supr článek - měj se krásně :)

    OdpovědětVymazat
  3. Není to lehká situace a časem bude určitě líp ;) drž se.
    Deníček Ti pomůže se z toho vypsat :)

    OdpovědětVymazat
  4. Věřím, že každý má předurčený svůj osud..a že věci, které se stanou tak prostě mají být. Někdy to je těžko pochopitelné - tedy ztráta blízkého člověka - ale bohužel je to součást života. Držím palce, ať je brzy lépe, hodně cvič, to zlepšuje náladu nejlépe;)

    OdpovědětVymazat
  5. Holky, mockrát děkuji za komentáře, hodně mi to pomohlo a zvedlo náladu :)

    OdpovědětVymazat

Okomentujte, každý komentář udělá radost :)